Jako tak často, jedu vláčkem na Paku... Šedočmoud Škodovky, stožáry a dráty, rozkopaná země s kalužinami jílu, pěšinky odpadků za dálnicí... Křoviny kolem trati jak zhusta nepěstěný vous, když tu náhle - jako z oceánu chaosu se vynořivší skalisko řádu - vynořuje se z houští vyřezané kolo prostoru, a uprostřed něho - krásný, prořezaný a pečlivě obrytý strom, ořešák, který tam samovolně vyrašil... Pozorný řez na větevní kroužek, zatřený zahradnickým balzámem...To vás úplně břinkne po palici... takový úderný trip čisté radosti.... Číst dál »