Hrrrrrr na ně!!! /..a nebo radši ne?/

Jsou lidé, kterým zasvítí oči, kdykoliv uslyší slovo "les"...A jsou lidé, kterým oči zasvítí v této souvislosti jen jednou, dvakrát v roce - to když začnou růst houby. Frekvence lidských tvorů v lese náhle stoupne na roční maximum. Od, s prominutím, "tichých bláznů", šoulajících pouze s tichým mručením v galoších a montérkách porostem, až po hordy kbelíky vyzbrojených řvoucích útočníků, jejihž aktivita silně připomíná útok mužiků na Zimní palác za Velké říjnové socialistické revoluce.. A kde je jakýkoliv vztah k ekologii a Mladé Boleslavi, ptáte se možná? Mladá Boleslav je naštěstí městem, uloženým jaksi uprostřed vcelku slušných zbytků přírody, jako je Český Ráj, Kokořínsko, Dokssko atd, a já bych chtěl stát na straně těch názorů, které se nevážou pouze k úzkým lidským zájmům uvnitř mentální městské bubliny, jakkoliv jsou tyto zájmy legitimní. Město je odděleno jen zdánlivě a z něho vyvozené /a často i vyvezené/ souvislosti silně ovlivňují stav toho, co dosti neuvědomněle nazýváme pouhým "životním prostředím"... Takže to, co se děje v lese za městem, je stejně tak Boleslavsko, jako vydlážděné náměstí /poněkud jsem se zhrozil toho zkamenělého placu před kostelem nanebevzetí Panny Marie, kde dosud byl zelení dýchající parčík.../. A cože tak zlého dělají ti houbaři? Na okrajích všech silnic, na polních a lesních cestách zůstávají hromady vizitek posledních  jídelních novinek našich hypermarketů, a nejeden houbař spojí příjemné s užitečným a vyvalí do lesa pytle s domácím odpadem, ačkoliv kontejnery na tříděný odpad má za rohem, ale o tom teď mluvím jen na okraj...Když člověk slyší ten řev, praskání, halekání, snaží se si s lesem říct : "No dobře,co se dá dělat, je to dvakrát za rok, nějak to přežijeme"...Ano, ale ne všichni...     Sedím v údolí pod převisem /CHKO Český Ráj promine../, do ticha a míru se zleva prolomí řvoucí houbařská rojnice....Skupinka totálně vyděšených srn pádí po vrchocích skal, jedna zakopává, padá...15,20 metrů volným pádem...Před mýma očima se přeráží vejpůl, ochrnutá leží, jen zvedá hlavu..Rojnice, aniž by věděla,co způsobila, stáčí svůj kombajn jinam...A mně nastává strastiplné bloudění po okolních vesnicích , abych našel mnou přinejmenším nemilovaného myslivce, který by trpící zvíře zabil...Jsem "měkký", že to nedokážu sám? Jednou jsem ubil kamenem holuba, kterého na příměstské stráni úspěšně mučili dva školáci, ale srnu, to nedokážu..Zkusili byste si to, hledíc jí do očí? Myslivce, který jí chce podřezávat krk odmítám, ze zákona se smí pouze "dostřelit", což dělá až další zelenokabátník, s dovětkem : "Já bych to tady zavřel a nikoho sem nepouštěl, pak nám T O tady takhle padá ze skal......"   Základem ekologického chování je princip ohleduplnosti. Na náměstí v davu to jaksi chápeme, ale na výletě se leckdo chová jak "utržený ze řetězu", jak se v něm asi probouzejí potlačené pravěké sklony..tedy právě tam, v lese, se často ukáže, kdo skutečně jsme, jaké je naše vnímání souvislostí, v nihž žijeme. Nechci nikoho připravit o smaženici či obalované bedly, sám si na nich pochutnám, roste-li hub dost. A neroste-li dost a žádné nenajdete, možná je to i tím, že jsem ty vzácné jedince přikryl listím, aby je nenašel nikdo, aby dožili přirozeně, aby les měl vše, co má mít...Takové je moje, pro někoho jistě přehnané, pojetí ohleduplnosti, ale nemylme se, té není nikdy dosti.........               Karel z lesa