Všichni to víme II. - aneb život na jedno použití

 Pokud jsem si nedávno stýskal na vyhazování funkčních, jen malinko zestárlých praček /s velkou slávou naše média oznámila, že jsme odevzdali do sběrných dvorů snad největší počet tun "elektroodpadu" z celé Evropy/, nyní mi televize nabídla další variantu téhož - auta. Stále méně se vyplácí např. nabouraná auta opravovat, a to už např. jenom kvůli nepříliš pomuchlané karoserii, natlučeným blatníkům. Služby klempířů a lakýrníků jsou prý tak drahé, že je i pro pojišťovnu lepší i nepříliš ojeté auto rovnou vyhodit, jakkoliv jinak je zcela funkční. Majitelé vrakovišť říkají, že nejméně 50% k nim dovezených aut je opravitelných, v podstatě i velmi snadně. Nevyplatí se to ale, jako u stále většího počtu jakýchkoliv jiných výrobků. Stále více "jedeme" ve všem na jedno použití. Sami si kvůli složitosti výrobků neopravíme nic, a opraváři jsou dražší, než výrobci. Počítač, mobil, kolo, lednice, pračka, televize, kuchyňský robot, budík, hodinky atd atd, když se zaseknou, je to výzva k "obnově parku". Mají smůlu, my se musíme přizpůsobit době. Přizpůsobíme se. Porouchal se vztah s manželkou? Nač se namáhat se stálými opravami a údržbou, jako naši hloupí předkové. Naštval tě kamarád - proč se s ním dále stýkat? Porouchá se stát? Rozdělit ho bude jistě snažší, než řešit oprávněnost slovenské ukřivděnosti... Nemá vláda okamžité řešení? Šup sem s novou, která vše, co se udělalo v minulosti, obrátí naruby... No a co samotný život? Zdravotnictví je nákladné, prognoza nemocí nejistá, svraštělá těla nikdo nechce - stačí jen překonat křesťanské předsudky minulosti, a eutanazie, ten vcelku příjemný legalizovaný rauš bez návratu, konečně vyřeší problémy moderní doby...

Ale zpět k těm krásným autíčkům - v TV říkali, že některé automobilky např. elektroinstalaci montují do deformačních zón, protože už počítají s tím, že v případě havárie ty plechy nikdo nebude opravovat.. Jistě, pro všechny výrobce v tomto krásném kapitalistickém systému je žádoucí, aby jejich výrobky vydržely co nejméně a co nejkratší dobu. Ztráty renomé se obávat nemusejí. Droga designu, reklamy a pocitu"in", kupujeme-li něco nového, dá vždy spolehlivě zapomenout, že předchozí výrobek téže firmy "odešel" hned po záruční době.. A i kdybychom nezapomněli, alternativa stejně není - šmejdy, co nic nevydrží, vyrábějí všichni. Značkově.

Všichni to víme, nic nového pod sluncem, že, víme to jako mnoho jiného a ještě horšího. Víme, že řešení se neudělá jako v hospodě u piva, a tak raději žádné nemáme. A nehledáme. Jenom se díváme, jak to všechno spěje k zániku, i když zatím ještě opentlenému nákupními košíky plnými tak, jak jsem to viděl nedávno v reklamě, kde byla parafrázována pohádka o tom, jak dědek tahal řepu - tedy celá rodina, včetně psa, táhne obrovský přetékající koš, a utáhnout nemůže....
Je to jako když tím krásným autíčkem jedete na výlet a zapomněli jste si doma navigaci... Na nějaké křižovatce bez označení se prostě s šimravou nejistotou rozhodnete, že váš cíl bude někde vpravo - a tak se tam rozjedete. Chvíli za křižovatkou ještě pořád váháte, zda zvolený směr byl správný, oprava by byla ještě možná, ale s každým přibývajícím metrem od křižovatky již víte, že vracet se někam zpátky je stále a stále problematičtější. A tak dupnete na plyn - když už doprava, tak tedy doprava! Ono to nějak dopadne....

Už mě z toho ťukání bolí oči...ještě že nejsou na jedno použití......

Karel z lesa