Čekání na Velkého ptáka, aneb: lidská blbost je nekonečná...

Některé lidské činy jsou nepochopitelné. Záhada, kterou líčí Karel Bartoň ve svém diskusním příspěvku, patří k těm, nad kterými zůstává rozum stát:

Vážení,
pokud jsem vás již v minulosti obtěžoval nekončícím seriálem o zničených či ukradených napajedlech pro ptáky a ptačích budkách, které jsem za materiální a duševní podpory Ekocentra Zahrada vyrobil a rozmístil na zcela nekonfliktních místech na sídlišti v Severním městě, kde přechodně přebývám, mám pro vás, bohužel, pokračování.

Ránko kouknu z okna a co mžourající oči nevidí - ptačí budka z javoru před domem leží pod stromem, totálně rozštípaná. Je to z tohoto místa už druhá. Loni zmizela - myslel jsem, že spadla, neboť nebyla na zaručeně pevném úchytu, a někdo ji, ač je těžko pochopitelné proč, ukradl. Proto, když jsem vyrobil novou, pojistil jsem jí pořádným měděným drátem v bužírce. Kleštím zavilého ničitele ovšem neodolal. A teď mi tedy řekněte: Dokážete si představit někoho, kdo se v noci /ve dne to není možné, je to na očích dvou paneláků/ vybaven nářadím sápe na mohutný javor, na který si i já, dosti zručný stromolezec, pomáhám žebříčkem, aby tam odštípl a dole následně totálně rozdupal ubohou /a sezónně hojně užívanou/ budku pro malé ptáky? Soudím, že to musí být velký, ale opravdu VELKÝ pták.....Už dlouho jsem se necítil něco tak nechápat..až z toho mozek pobolívá.

Nu, budku spravím a ještě dnes bude zase na místě. Ať se velký pták hodně, hodně diví. Pokusí se to zopakovat? Já se pokusím být ve střehu. Zde ovšem zákony nepomohou, zde pomůže jen bolest. No, v mládí jsem, i přes drobnou postavičku, byl celkem slušný bitkař...a co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš. Jen škoda, že nevím, komu adresovat pozvánku....přijď, velký ptáku....

Na jaře vyrobím budku novou. Myslím, že pokud jde o lidstvo, je to jak lokálně, tak globálně, otázka vytrvalosti. Kdo vydrží déle.

Karel z lesa

Diskutovat k tomuto příspěvku můžete zde.