Zimní hory HL

Po pátečním přesunu do Rokytnice jsme si zpříjemnili čekání na zbytek skupiny v rokytnické hospodě, kde si Lada zahrála na Pohlreicha a řekla, že už tam nikdy nepřijde. Při cestě na Erlebašku nás opustili všechny zbylé síly a dokonce i humor! (Čtěte pozorně a nezapomínejte - opravdu to sranda nebyla!!) Jen nejsilnější trojice Miho, Martina a Ondra se statečně drželi kilometr před náma. Po třech hodinách jsme se všichni vyšplhali nahoru na Erlebašku a padli do postelí. 

Ráno jsme se přemohli a vstali relativně brzo, abychom vyrazili na svah (Beky, Roma, Ondra, Kuba, Matěj, Káťa, Jenda) a na běžky (Martina, Lada, Miho). Po celodenním lyžování jsme se vrátli s tvářemi ošlehanými větrem, bolavýma nohama a zraněným Matějem. Potom už jsme se nikam nevykopali, hráli jsme Dixit, Aktivity a odpočívali. Matějova noha nevypadala na to, že se jen tak uzdraví, takže jsme  s panem správcem Pupkatým (!) vymysleli, jak ráno Matěje dostaneme dolů do Rokytnice. To nás nejspíš tak vyčerpalo, že jsme už kolem půlnoci zalezli do spacáků a za zvuků Michalova chrápání usnuli. Ráno jsme se rychle nasnídali, pobalili a první část skupiny vyrazila k autu, nabrala Matěje, kterého dolů vezla horská služba a odjela dom. 

Poučení pro příště: Cesta do kopce, v dešti, hlubokém sněhu a s těžkým batohem na zádech není srandovní!

Rebeka