Vzpomínky na léto - Prkotiny 7, aneb Kdo na brouka kouká

Jednou v létě mi kamarád z Prahy, zde na návštěvě, po komsi poslal krabičku sirek... Říkám si proč asi, když už přes třicet let nekouřím? Otevřu a koukám - velikánský, krásný broučí krunýř, nebo - vnější kostra, kutikula... A podle vzkazu bystrým známým nalezena na Radouči... Tak hledám, hledám... aha, vše ukazuje na samičku roháče.... Jářku, kolikpak těchto monstrbrouků jste kdy na Radouči zahlédli? Kdo by je tam předpokládal? Jak známo, potřebují roháči ke svým životním cyklům staré "doupné" stromy, a ty tedy vůbec v současných lesích, natož v těch příměstských, nesnadno pohledat.... Nejsou ekonomicky přínosné, zabírají místo, které by mohlo vynést prachy, a tak je těžaři s gustem likvidují... No, přesto to tento brouk, jak vidno, na zdejším hložím zarůstajícím plácku, zvaném zatím ještě "přírodní rezervace", dlouho úspěšně zvládal... Nemohu si pomoci, když zírám na jeho ostatky, mám pocit jakési vyspělé harmonie, která dlouho úspěšně vzdorovala všudepřítomné entropii... a také lidem, pejskům, ekologickým zátěžím z dob, kdy byl Radouč skutečnou skládkou odpadků - ty obří haldy mám dosud v paměti... A taky týmž pozůstatkům z dob, kdy bylo toto území naopak vojenským ležením - pamatuju Radouč plný skutečných zemljanek, z nihž vykukovali divocí asiaté ve špinavých vaťácích za dob sovětské okupace... všude bojová technika, písek plný nafty a oleje.. Ty doby jsou naštěstí snad nenávratně pryč /..i když, kdo ví.../, Radouč se vzpamatoval, někdy bohužel až moc... Díky množícím se náletům, opojeným stále většími přívaly CO2, se stepní písčina postupně mění v humus a pokud se včas nezasáhne, obávám se, že je jen otázkou času, kdy pilotní chráněné rostliny budou převálcovány obecnou změtí hloží a toto místo pozbyde důvodu k jeho vyššímu stupni ochrany... Což se bude jistě velmi hodit těm, kdo už teď Radouč okusují aspoň po obvodu, ale nejraději by vyprskli nějaký VIP satelit na celou plochu.... Ale snad, snad bude zakročeno včas, jisté náznaky jsem již zachytil, tedy alespoň pokud jde o severní polovinu. Je to v hodině dvanácté - vykořenit stále rozsáhlejší nálety - pouhé pořezání je naprosto neúčinné - je tak náročné, že kdo sám nezkusil, nepochopí. Nejsem vždy příznivcem umělé údržby typu krajiny za každou cenu, ale tam, kde jsme se již pro to rozhodli, bychom měli být důslední, jinak tato území padnou, což by byl ten nejhorší precedens pro ochranu přírody a nahrávka všem, kdo si na tato území brousí svůj komerční chrup... Ale zpět k brouku - kolik ze skutečného života nám uniká, protože se už z nezájmu či roztržitosti neumíme objevně dívat? Na co soustředíme zrak, když už ho neumíme sklopit k metru trávy pod nohama, abychom viděli život, který si tam dosud krásně funguje zcela bez závislosti na našich nafoukaných technologiích? A nejde jen o brouky - takového dudka jsem viděl jen dvakrát v životě, a podruhé to bylo právě zjara na Radouči... kulil jsem oči a ani nedutal. Přelétával z keře na keř, rozvíral a sklápěl svoji chocholku, jako by mi chtěl vynahradit tu dlouhou pozorovatelskou absenci... Jo, to se nezapomíná.. Nebo třeba takový ořešník kropenatý, poskakující po radoučské skále? Takže nevzdávejme to a ač míra dopadu lidské činnosti je veliká, očekávejme nečekané. Udržíme si tím citlivou, neokoralou duši a příroda má i uprostřed zástavby čím překvapit....

         Karel z lesa