Vyprávění táborového příběhu
Vše začalo dopisem
Pozdní červnový večer roku 1858, kancelář hlavního detektiva Franka Edwardse… zašustění, rána, obálka. Máme tu případ, zakázku, prosbu o pomoc. Vědec, vynálezce, profesor Alexandr Hartdegen znenadání přerušil kontakt se svým dobrým přítelem, a to za velmi podivných okolností, měl vypadat vyděšen do morku kostí. Profesor mluvil jen obecně, a to o něčem velkém, prý ale že patentový magnát Gwyn Douglas má uši všude. Svému věrnému příteli svěřil svůj vědecký deník... ten je ale skoro celý zašifrovaný, moc toho tedy nemáme.
Podezření roste, vědec pohřešován
Pár dní před odjezdem na vyšetřování dorazil druhý dopis - byt profesora vykraden, převrácen vzhůru nohama a vědec není k nalezení. Jakoby se po něm slehla zem. Vydáváme se proto na pátrání v plném počtu, musíme se chytat sebemenších stop, prvně musíme zjistit motiv - o co tu vlastně jde. Máme dvě vodítka - mapu a obtisklý jízdní dokument - oba nás nasměrovaly do oblasti Novohradských hor. Nejefektivnější je rozdělení na dva vyšetřovacé oddíly, tak pátrání zdar!
První nález
Veveří. Až sem nás dovedla vodítka, ten doklad a… latinská slova „sciurus, tilia“ - veverka, lípa. Počkat, vždyť tady je přeci na mapě jedna velká lípa… No vskutku... A detektivní metoda zafungovala. V rozvětvení vysoké lípy jsme našli první stopu, první důkaz, naši první schránku. Zrezivělou, ale obsah ani po letech nepoškozen. Drobné svitky papíru s vodítky a hádankami, dešifrovacími klíči a jakýmisi dřevěnými součástkami.
Od schránky ke schránce
Vodítka nás vždy dovedla zase o kus dál, k další schránce. Často byla poetická, často si hrála se slovy, ale naši detektivové na to vždy kápli. Mapa, lupa, orientační smysl a pořádná obuv - vyrážíme. Veveří - Mandelstein - Šejbský dub - Hraniční přechod - Černé údolí - Napoleonova hlava - Terčino údolí… Cesta to nebyla jednoduchá, ale vždy jsme si nějak poradili.
Tajemství deníku
Nacházeli jsme další a další klíče k šifrám v nichž byl deník sepsán. Ten nám postupně rozkrýval svá tajemství a umožňoval nahlédnout do vědeckých poznámek z bádání pohřešovaného profesora Alexandra Hartdegena. Všechno to souviselo s „tím“ výzkumem, ale my si zatím jen mohli domýšlet, o co že to vlastně jde. Nějaké zvláštní fialové krystaly... Rozdrcené v roztok... Co tu a tam při experimentech zmizel... A zase se objevil... K čemu by to jen mohlo být?
Terčino údolí
Šifra někdy rozkryla další šifru… A tak tomu bylo i tentokrát. V Napoleonově hlavě jsme nalezli jakousi šablonku. Ta po několika pokusech nakonec přilehla na stránky deníku plných jinak nesrozumitelných písmen. Celou dobu jsme ji nosili při sobě, ale nebylo jí rozumět. Postupným čtením nakonec vydala šifra svůj obsah a dala nám rovnou další úkol. V údolí Terčině, pátrat a s důmyslem a úvahou napočítat mnohé hodnoty. Obvod oddávajícího nejstaršího, kolik dům Modrý oken mýval či počet boků tvrze nejvyšší. To vše nakonec dalo číslo řádku a sloupce pro mřížku, která na skicované mapě přesnou polohu schránky pod mostním nosníkem udala. Slavíme další úspěch!
Chybějící dílky
Nenacházeli jsme ale jen papíry. Součástí různorodých schránek byla i dřevěná ozubená kolečka, dílce, osy, ciferníky, ručičky a mnohé další. Vypadalo to jako malé a prazvláštní hodiny, však víc nám neprozradily. Však i detektivové občas neuspějí a jednu ze skrýší jsme zkrátka ani po dlouhém pátrání nenašli. Ovšem možná to tak mělo být, neb jsme z předchozí schránky a díky deníku přesně věděli, jaké díly nám chybí… Teď jen, jak je zaopatřit. Vždyť ve Veveří ten otravný, ale snad schopný obchodník pobývá… Co jej zkusit navštívit?
Něco za něco...
Obchodník byl pro každý kšeft… Ale za výrobu dvou zkumavek a disků si mnoho řekl. Tři patenty potřeboval vymyslet, tři různé způsoby měření času na cestu… Po hodině usilovné práce se na zemi tyčily funkční sluneční hodiny (přenositelné za pomoci rýče), překapávací hodiny (funkční za pomoci tří osob křečovitě udržujících tlak) a voskové hodiny ze svíčky se signalizací (sice jsme takhle dlouhou třičtvrtě minutu ještě nezažili, ale zato fungují náramně). No a jako malý bonus - shledání obou pátracích skupin. Bylo co vyprávět. Zatímco my pátrali po schránkách, druhá skupina prověřovala svědky, kontakty a další vazby. Při svých pátráních dokonce získali důkazy o patentových podvodech hlavního podezřelého, Gwyna Douglase
Tempus machina
Další pátrání vedlo po vodě… Namísto schránky s roztokem jsme ale našli vzkaz… Prosbu o pomoc… Od našeho pohřešovaného vědce. Byl unesen, ale odmítl vyzradit podstatu fungování a sestavení stroje. Vězní ho Gwyn Douglas, mocný podnikatel, který chce svému minulému já podstrčit něco, na čem zbohatne... Třeba patenty? A k tomu potřebuje sestavit právě profesorův stroj… Počkat… Minulému já... Takže to, čeho sbíráme dílky je… Tempus machina… Stroj času?
Patentní úřad
Ale co když se to Gwynovi už podařilo, co když stroj sestavil a skutečně zbohatl na soudobých patentech, které ale podstrčil svému mladšímu já v úsvitu století páry… Nejrychlejší způsob, jak to ověřit - zjistit, co vše si Gwyn nechal kdy patentovat. Vydali jsme se proto vstříc byrokracii a trochu jim prošmejdili archiv (jinými slovy totálně vybílili).
Ale to ne! Gwyn už do minulosti odcestoval a jak se zdá, hodně ji změnil. Nemůžeme dopustit, aby jeho lakotou a bezohledností došlo ke zkáze světa, musíme tomu zabránit, musíme… napravit minulost, aby jeho nastrčené patenty nikdy nespatřily světlo světa.
Outěch Drndál
Vydáváme se do Třeboně. Požádat o pomoc poslední naději, poslední kontakt, jistého bývalého kolegu našeho profesora - Outěcha Drndála. Setkáváme se s neochotou však i on nakonec svolí a předá nám poslední chybějící dílky skládačky - brašnu a v ní roztok, krystaly a některé chybějící dílky. Máme vše… Jen, jak to jako teď dáme všechno dohromady?
Stavíme stroj času
Zapojili jsme mozkové závity a nakonec rozlouskli tenhle poslední tvrdý oříšek. Spodní část stroje složíme podle nákresů v deníku, jsou celkem podrobné a dílky odpovídají. Na zbytek se musíme trochu luštit. Většina dílků je očíslovaná a po pár pokusech sedí do návodu v číslech ukrytého. Ten se nám podařilo podle deníku rozluštit a přepsat ve srozumitelné instrukce… Je čas stavět, skládat, seřizovat a montovat. Dvě skupinky, jedna lepí, druhá zkouší zapasovávat jeden dílek do druhého... Netrvalo dlouho a stroj byl na světě
Poslední dílek sklánky
Abychom mohli stroji říct, kam vlastně chceme cestovat, musíme vytvořit správnou sestavu z kotoučů. Deset různých tvarů, různé pozice, různé míry přesunu časem, budoucnost, minulost… Tohle nesmíme unáhlit, ať neodcestujeme špatně. 15750 dní do minulosti. Z roku 1858 do roku 1815 a zpět. Do přesného dne, kdy jsou patenty přijaty, ale ještě nebyly odeslány ke schválení. Musíme to provést v noci, jinak nemáme šanci.
Noční výprava do skladiště
Časové okno je malé a není prostor pro chyby. Akce musí být bezchybná. Střežené skladiště, patenty ukryty v přízemí, musíme se proplížit mezi strážnými a patenty ukrást. Ty nastrčené odnést pryč, ty správné zase vrátit, nechceme měnit minulost víc, než je nutno. Jedenáctá odbila, jdeme na to… Přenášíme se do minulosti, ukrýváme stroj a jdeme se plížit. Strážní jsou všude, ale to nás nezastaví. Jeden po druhém odnášíme patenty, kontrolujeme jejich pravost… tyhle musíme vrátit zpět…
Ale ne, strážní si asi něčeho všimli a zvýšili ostrahu… Honem, odlákejte pozornost, ať tam můžeme naposledy naběhnout, vrátit patenty a rychle pryč. Pár zběsilých momentů, několik karambolů, ale úkol splněn bezchybně a teď úprkem do přítomnosti.
Tečka na konci
Napojujeme důkazy, sepisujeme protokoly, jsme přece detektivové. Rozesíláme spisovou složku o patentových podvodech na policii a do novin… Pro Gwyna to nevypadá nijak dobře, tohle se povedlo, jistě skončí za mřížemi. A co náš profesor? Toho při zátahu na fabriku nalezli uvězněného, je živ a zdráv... A posílá nám jeden poslední telegram…
Lidstvo není ještě na takovýto vynález připraveno, možná, za několik generací, až lidská chamtivost pozná konce a dobrá vůle se spravedlností půjdou ruku v ruce celou společností, teprve pak bude připraveno k takovéto zodpovědnosti. Nyní je úděl na vás, na těch nejlepších, s úmysly čirými, jenž věřím dokáží pochopit, že zlo nikdy nebylo mým cílem, ale i přesto v nesprávných rukou nechtěně stalo se. Jež mi dokáží odpustit mé omyly a jež se strojem lépe naloží. Uschovejte jej tedy u sebe. Každý jednu součástku tohoto odkazu dalším generacím. Neb když nastane chvíle nejhorší, tento stroj může být tím náhradním klíčem k budoucnosti. Však... já vkládám svou víru v jiný klíč. V klíč který každý nosíme v sobě, který stačí probudit. V naši mysl, naši rozvahu, naše moudré uvážení, pochopení a dobrou vůli. Když dokážeme pochopit co nás obklopuje - přírodu, oceány, celou planetu Zemi - můžeme společnými silami zajistit tu nejšťastnější budoucnost ze všech. Budoucnost, kde člověk není ničitel, ale tvůrce. Budoucnost, kde prosperujeme my i okolí, na kterém tolik závisíme. Všímejte si, přemýšlejte, čiňte a hlavně... nikdy neztrácejte naději!
profesor Alexandr Hartdegen
Veškeré fotografie najdete zde!
