Karlovi z lesa

Ne prosím proto, že Karel z lesa navštívil kněžmostské Důně a napsal o nich zde na web, ale proto, že si jej z několika pohledů vážím, píši na tuto diskusi.

Už kdysi, když k nám do dílny přinesl záměr vrátit kamsi k Branžeži na starý lesní podstavec kříž, aby jej tam poté v tichosti osadil, jsem si říkal - toho člověka naklonovat! Nejsem věřícím, alespoň ne v onom náboženském výkladu, a nevím ani, zda Karel je, ale ono to bývá všechno docela jinak.

Poptával jsem před lety zkušenost s vracejícím se otakárkem ovocným do naší krajiny. Kdo jiný mohl tak zareagovat s záznamem?! Jeho texty jsou čtivé, trefné a bohužel už musí být (vedeny zřejmě strachem o zažité) i ostré. Velmi bych přál Karlovi a někde snad ještě i jemu podobným, aby zastavení byla ještě alespoň chvíli výživná (jak říkávala při výpravách za slavíky z ČRo 2 Praha z PERISKOPu paní Milena Lukavská). Až prohrajeme - a že se tak bohužel stane - vykoveme křížek poslední a Karel jej usadí v místa, za která se tolik hlasitě přimlouval. Přijdu mu tam s žebříkem.

Kněžmostské Důně jsou trochu i trápením a závazkem. Jen květnatá louka, má-li sloužit svému účelu, má ruku stále nataženu. Jinde se staré odrůdy pod tíhou ovoce a klácením lámou, mladé často ničí zvěř.

Krajina je přeci jen stabilizována a pozvánku všem, v čase kdejakém, přátelsky nabízí. Klidný zážitek přeje z regionu Pavel Kverek